Jak vypadaly a vyvíjely se Prototaxites
Prototaxites tvořily obří válcovité struktury, dosahující výšky až 8 metrů a šířky 1 metr, které dominovaly tehdejším suchozemským ekosystémům jako první velké suchozemské organismy. Měly trubicovitou strukturu složenou z mikroskopických trubiček; způsob větvení a propojení ale neodpovídal žádné známé mykéliové síti (mykélium = vlákna hub), což jejich klasifikaci ztěžovalo.
První fosilie Prototaxites byly objeveny už v roce 1843, což spustilo desítky let vědeckých debat o tom, čím vlastně byly. Dlouho převládala představa, že šlo o gigantické houby, která se dostala i do učebnic. Nicméně v roce 2007 chemické analýzy naznačily, že Prototaxites neprováděly fotosyntézu a živily se rozkládající se organickou hmotou.
Co ukázaly nové analýzy
Současná studie vyšla z fosilií v chertu v Rhynie ve Skotsku, datovaných na 407 milionů let (chert — křemenná hornina). Výjimečné zachování těchto fosilií dovolilo přímé srovnání mezi Prototaxites a fosiliemi skutečných hub ze stejné doby. Chemické rozbory ukázaly, že pravé fosilie hub obsahovaly chitín (chitín je složka buněčné stěny hub), zatímco Prototaxites chitín neobsahovaly.
Struktury Prototaxites obsahovaly sloučeniny chemicky blízké ligninu (lignin se vyskytuje ve dřevě rostlin), ale byly uspořádány způsobem, který zatím neznáme. Na základě toho autoři studie dospěli k závěru, že Prototaxites nelze jednoznačně zařadit ani mezi rostliny, ani mezi houby či živočichy. Jak upozorňuje spoluautor studie Sandy Hetherington, jedná se o druh života „ale ne takový, jaký ho dnes známe“.
Co to znamená pro evoluci a proč je to zajímavé
Vědci to vnímají jako jakýsi evoluční „experiment“ směrem k obří mnohobuněčnosti, který prosperoval miliony let, ale nakonec vyhynul bez potomků. Objev naznačuje, že strom života mohl v minulosti obsahovat hustší a podivnější větve, které dnes už neznáme. Tenhle pohled na dávnou minulost nutí uvažovat, kolik záhad nám Živá planeta ještě skrývá.
Současné závěry ukazují, že stojíme před úkolem porozumět všem formám života, které mohly existovat, a tomu, jak se vyvíjely. Příběh o dávných gigantech podněcuje představivost a zdůrazňuje, jak důležité je stále zkoumat a rozšiřovat naše znalosti o světě kolem nás. Výzkum Prototaxites tak není jen oknem do minulosti, ale i výzvou pro budoucí generace paleontologů a biologů.
