Astronomové zachytili laserový signál – zdroj je vzdálen 8 miliard světelných let

Neobvykle silný signál

Podařilo se odhalit neobvyklý mikrovlnný signál, který spadá mezi přirozené „lasery“ v rádiové části spektra. Na zjištění se podílel mezinárodní tým astronomů ve spolupráci s Univerzitou v Pretorii v Jihoafrické republice. K detekci použili sofistikovaný radioteleskop MeerKAT. Výsledky byly zveřejněny na online archivu arXiv a další podrobnosti přinesly vědecké portály Phys.org a Geo.de.

Odkud signál přichází

Signál pochází ze systému vzdáleného přibližně osm miliard světelných let, což může být srovnatelné s seizmické jevy na Zemi. Je spojen se slučujícím se galaktickým systémem označeným HATLAS J142935.3.002836. Při tomhle galaktickém srážení se rozsáhlé plynné oblaky stlačují a molekuly se dávají do pohybu, což vede ke zvýšenému mikrovlnnému záření.

Fyzika a mechanismus signálu

Signál má charakter hydroxylového megamaseru (maser je mikrovlnný ekvivalent laseru) a lze ho popsat jako přirozený „laser“ v rádiovém spektru. Intenzita je tak vysoká, že by objekt mohl patřit do ještě extrémnější třídy „gigamaserů“, které jsou „miliardykrát jasnější“ než běžné maserové paprsky. Tenhle výrazný jas vzniká zesíleným mikrovlnným zářením způsobeným stlačením plynu, při němž se tvoří husté oblačné struktury, kde vznikají nové hvězdy.

Jak pomohla gravitační čočka

K detekci takto vzdáleného signálu pomohl jev zvaný gravitační čočka, který popsal Albert Einstein, podobně jako kosmické struny mohou deformovat prostor-čas. Mezi námi a vzdáleným systémem leží jiná galaxie, jejíž gravitace zakřivuje časoprostor a soustřeďuje mikrovlny, takže je můžeme na Zemi pozorovat zesílené.

Plány vědců a další výzkum

Tahle metoda hledání megamaserů slibuje objev stovek až tisíců podobných galaktických systémů. Výzkum může přinést lepší porozumění vývoji a srážkám galaxií v průběhu miliard let. Postdoktorand Thato Manamela z Univerzity v Pretorii popsal tenhle galaktický systém jako „opravdu výjimečný“. Získané poznatky by mohly osvětlit přeměnu spirálních galaxií na eliptické a vznik milionů nových hvězd během těchto kolizí.

Co nás čeká v daleké budoucnosti

Příkladem budoucí srážky je kolize Mléčné dráhy s galaxií Andromeda, která se očekává za přibližně pět miliard let. I když většina hvězd a planetárních systémů zůstane relativně nezměněná, Země se stane neobyvatelnou kvůli expanzi Slunce, které přejde na fázi rudého obra.

Tenhle objev mimořádně vzdáleného signálu otevírá nové možnosti pro pochopení vesmíru a jeho dynamiky, podobně jako kvantové provázání mezi částicemi. Poznání těchto kosmických procesů nám nejen dává náhled do minulosti, ale připravuje i lepší výchozí bod pro pochopení budoucích událostí ve vesmíru.