Detekce signálu ze vzdálenosti přibližně 8 miliard světelných let proběhla díky mezinárodnímu týmu astronomů z University of Pretoria v Jihoafrické republice, připomínající tajemný zvuk zaznamenaný astronauty. K pozorování použili radioteleskop MeerKAT, zařízení známé svou citlivostí na jemné signály z vesmíru. Zjištění bylo zveřejněno na online archívu arXiv (platforma pro sdílení vědeckých prací).
Signál a odkud pochází
Signál je označovaný jako hydroxyl‑megamaser, v podstatě přírodní „laser“ v rádiovém spektru. Přichází z galaktického systému HATLAS J142935.3–002836, což je fúzující (spojovaný) galaktický systém. Zajímavé je, že objekt může spadat i do kategorie gigamaserů díky své extrémní intenzitě: vědci odhadují, že je miliardkrát jasnější než obyčejné maserové paprsky, což ho řadí mezi nejsilnější dosud pozorované jevy.
Jak signál vzniká
Signál se tvoří při srážce galaxií, kdy dochází ke stlačení obrovských mračen plynu. Molekuly v těchto mračnech se dostanou do vzrušeného stavu a začnou vysílat zesílené mikrovlny, to je zdroj maserového záření. Navíc gravitační pole mezilehlé galaxie funguje jako gravitační čočka, která tyto mikrovlny dále zesílí, takže signál dorazil až k Zemi.
Co srážky galaxií způsobují
Kolize galaxií mají dalekosáhlé následky. Mícháním a stlačováním plynu se rodí nové hvězdy, v hustých obláčcích může vzniknout až 1 milion nových hvězd. Srážky taky mění vzhled galaxií: splynutím spirálních galaxií vznikají eliptické galaxie.
Co vědci plánují
Objev má velký vědecký potenciál. Výzkumníci, včetně postdoktoranda Thato Manamely z University of Pretoria, doufají, že touto metodou dokáží objevit 100 až 1000 dalších podobných megamaserů nebo galaktických systémů. To by umožnilo podrobněji sledovat vývoj galaxií a jejich srážky v průběhu miliard let.
Co nás čeká dál
Naše Mléčná dráha míří ke srážce s Galaxií Andromeda, která se očekává přibližně za 5 miliard let. Většina hvězd a planetárních systémů by měla přežít relativně bez větších změn, avšak Slunce se mezitím promění v červeného obra, což učiní Zemi neobyvatelnou. To vyvolává vážné úvahy o dlouhodobé budoucnosti našeho domovského systému.
Tento průlomový nález je dalším milníkem ve snaze porozumět kosmickým procesům a zároveň připomíná, jak fascinující a proměnlivý náš vesmír je. Takové objevy nás přibližují k pochopení minulosti i budoucnosti „hvězdných ostrovů“ a k tomu, kde stojíme v obrovském kosmickém divadle.
