Co se dělo v Dicksonově fjordu
Pod povrchem Dicksonova fjordu, úzkého kanálu obklopeného útesy vysokými přibližně 914,4 m, nastalo něco mimořádného. 16. září 2023 se odlomil velký objem hornin a ledu, odhadněte více než 19,1 milionu m³ (což odpovídá zhruba deseti tisícům olympijských bazénů). Výsledkem byla megatsunami s ničivou výškou kolem 198 m, která projela fjordem rychlostí blesku na vzdálenost 3,22 km.
Následkem toho vznikl pomalý, rytmický seizmický signál, zaznamenaný po celém světě. Pulsace každých 92 sekund byly neobvyklé a neodpovídaly typickému záznamu zemětřesení. Seismické stanice, které u klasických zemětřesení obvykle ukazují chaotické křivky, teď registrovaly hladší vrcholy, což vědce donutilo pátrat po vysvětlení.
Škody a vodní jevy
Středem dění byl ostrov Ella, kde škody na zařízeních dosáhly přibližně 5 200 000 Kč, naštěstí bez hlášených obětí. Po první vlně se voda daleko přehoupávala, šlo o seiche, tedy periodické kývání vody z jedné strany fjordu na druhou. Modely odhadovaly amplitudu tohoto „sloshingu“ mezi oceánské proudy2,59 m a 9,14 m.
Vědci ze Scripps Institution of Oceanography na UC San Diego a z Oxfordské univerzity dál analyzují data, aby lépe porozuměli tvaru fjordu a seizmickému záznamu. Jak poznamenala Alice Gabriel z UC San Diego: „Byla to velká výzva udělat přesnou počítačovou simulaci tak dlouhotrvajícího, kolísavého tsunami.“
Klimatické souvislosti a co vědci zjistili
Tým identifikoval tání ledovců jako hlavní příčinu této rozsáhlé nestability svahu. Klimatické změny mění typické poměry na Zemi a mohou spustit neobvyklé události.
Stojí za to si připomenout i dřívější případ z roku 2017 ve fjordu Karrat, který skončil smrtící tsunami a ztrátou životů. Odborníci nyní usilují o posílení monitorovacích systémů, zejména v oblastech frekventovaných turisty a lodní dopravou.
Satelity a budoucnost sledování oceánů
Mise Surface Water and Ocean Topography (SWOT), startující v prosinci 2022, je významným krokem vpřed. Mapuje oblasti s rozlišením 2,44 m, což pomáhá při detekci a analýze podobných jevů. Profesory Thomas Monahan a Thomas Adcock z Oxfordské univerzity považují SWOT za průlom v monitorování oceánských procesů, zvlášť v odlehlých arktických oblastech.
Vědecká komunita posiluje snahy kombinovat strojové učení a fyziku oceánů, aby lépe porozuměla extrémním jevům. Jak uvedl Carl Ebeling ze Scripps: „To ukazuje, že existují věci, kterým stále nerozumíme a které jsme dosud neviděli.“ Tento případ ukazuje, jak změny klimatu a nové technologie mění naše vnímání přírodních jevů a vyžadují stálou pozornost vědecké obce. Nové poznatky rozšiřují naše klimatická historie a zároveň pomáhají vyvíjet účinnější varovné systémy pro ochranu lidských životů v budoucnu.
