Psychologie nám přitom dokáže vysvětlit vzorce chování, které za tím stojí. Níže najdete sedm základních rysů, které to mohou způsobovat, a jednoduché tipy, jak to napravit.
Problémy s ovládáním impulzů
Jedním z hlavních důvodů chronického přerušování jsou potíže s ovládáním impulzů. Takoví lidé mají náhlý nápad, který musí okamžitě sdílet, protože se bojí, že na něj zapomenou. Dá se to přirovnat k rušné křižovatce bez fungujících semaforů.
Jednoduché řešení: otevřete si poznámku a napište si myšlenku místo toho, abyste ji hned řekli.
Touha po uznání a pozornosti
Někteří přerušují, aby upoutali pozornost a potvrdili svou přítomnost v rozhovoru. Často přesměrují téma na sebe a tím dávají najevo potřebu uznání.
Tip pro ně: místo přerušování zkuste reagovat otázkou — dostanete prostor a zároveň to působí vstřícně.
Sociální úzkost a strach z ticha
U lidí se sociální úzkostí může ticho v konverzaci vyvolávat paniku, takže ho rychle zaplní přerušováním. Říká se tomu „úzkost s mikrofonem“.
Pomůže naučit se snášet krátké pauzy — třeba potichu v hlavě počítat „jedna, dvě“ (tím si vytvoříte chvíli na zklidnění).
Víc reagují než poslouchají
Někdy lidé přerušují, protože jsou víc zaměření na to, co odpovědět, než na to, co druhý říká. Místo porozumění jim jde o vlastní repliku.
Užitečná praxe je aktivní naslouchání: v hlavě si zopakovat poslední slova druhého a reflektovat slyšené, než odpovíte, což může zlepšit vaše kognitivní schopnosti.
Když je konverzace soutěž
Pro některé je rozhovor soutěž, kterou musí vyhrát. Typická věta: „Běžel jsi 5K? Já běžel maraton.“ Ta rivalita plyne z potřeby být v konverzaci výjimečný.
Rozpoznat tuhle tendenci a přehodnotit konverzaci jako příležitost k setkání, ne k porovnávání, může hodně pomoct.
Přerušování z emocionální reaktivity při nesouhlasu
Když někdo nesouhlasí, může přerušit, aby získal zpět emocionální kontrolu. Často zazní něco jako „Ne, ne, to jsem nemyslel.“ nebo „Počkej, chybí ti pointa.“
Lepší strategie je zhluboka se nadechnout a nechat druhého dokončit, pak reagovat v klidu.
Nevědí, že přerušují
Někteří lidé si ani neuvědomují, jak často druhé přerušují. Mají slepý bod pro společenské signály jako tempo řeči, pauzy nebo mimiku, což je důležité pro efektivní nonverbální komunikace.
Přerušování často vzniká jako copingová strategie, zvyk nebo projev přetíženého nervového systému. Dobrá zpráva je, že tyto návyky se dají změnit. Jak by vypadaly vaše rozhovory, kdyby se všichni cítili o trochu víc vyslyšeni a respektováni — včetně vás, s využitím mentální síla generací předchozích.
