Když přátelství pomalu vyprchávají
Většina z nás zažila chvíle, kdy přestaneme být tím, kdo volá, posílá zprávy nebo domlouvá setkání. Ten tichý útlum vztahů ukazuje, že někteří lidé, které považujeme za blízké, se nevrátí, pokud už my neudržujeme kontakt. Není to žádné velké drama, spíš prázdné místo tam, kde dřív bylo přátelství.
Když se ohlédneme zpátky, často vidíme jednostranné úsilí. To, co jsme brali jako vzájemnou podporu, se ukáže být především naší vlastní energií, kterou jsme věnovali udržení vztahu.
Nerovnost v úsilí a teorie rovnosti
Základem vztahů, které vydrží, je princip rovnováhy v tom, kolik do nich kdo investuje. Jak říká „Equity theory“ (teorie rovnosti), navržená J. Stacy Adamsem a později rozvinutá Elaine Hatfieldovou a jejími kolegy, nerovné rozložení vkladu může vést k resentimentu na jedné straně a pocitu viny nebo vyhýbání se na straně druhé. Přátelství, na rozdíl od romantických nebo rodinných vztahů, nemají formální pravidla; přežívají jen díky tomu, že si obě strany přejí udržet spojení.
Co říkají výzkumy
Studie jako Harvard Study of Adult Development ukazují, že kvalita vztahů je pro spokojenost a fyzické zdraví důležitější než počet přátel. Výsledky publikované v časopisech jako American Journal of Geriatric Psychiatry nebo Current Psychology tuto myšlenku potvrzují. Zdraví seniorů je klíčové pro udržení kvality života ve stáří.
Jak osamělost funguje
Asi jedna čtvrtina dospělých ve věku nad 65 let žijících v komunitě se cítí sociálně izolovaná, zatímco téměř polovina lidí ve věku 60 a více let hlásí osamělost. Udržet přátelství ve stáří je těžší kvůli rozpadu strukturálních opor, jako jsou práce, škola nebo rodina. Přežijí jen ta přátelství, kde obě strany aktivně volí, že budou vztah dál udržovat a mít aktivní sociální život.
Psychologické následky a kulturní rámec
Existují široce rozšířené kulturní vzorce pro smutek po rozvodu nebo po úmrtí, ale málo se mluví o ztrátě přátel. “Můj přítel přestal volat” nemá ve společnosti stejnou váhu jako “můj partner mě opustil”, přitom psychologická bolest může být podobná. Jednostranné vynakládání úsilí může oslabit pocit vlastní hodnoty a vyvolat emoční bolest neuznaného zármutku.
Přehodnocení toho, kdo vztah drží při životě, může odhalit, která přátelství jsou opravdu vzájemná a která obstojí i v případě, že my přestaneme jako první iniciovat konverzaci. Investovat energii do vztahů, které dávají najevo vzájemnou péči, je dobrá rada pro udržení zdravého sociálního života ve stáří a pro skutečné přátelství.
